Millman: Podstata pokojného bojovníka

„Sokrate, všechny mé iluze se rozplynuly, a mám dojem, že tu není nic, co by je mohlo nahradit. Ukázal jste mi marnost hledání. Ale není právě hledaní cestou pokojného bojovníka?"

Radostně se rozesmál, popadl mne za ramena a zatřásl mnou.
„Po dlouhé době konečně správná otázka! Ale odpověď máš přímo před nosem. Celou tu dobu jsem ti ukazoval cestu pokojného bojovníka, ne cestu k němu. Pokud jsi na cestě, jsi jím. V posledních osmi letech jsi své 'bojovnictví opustil, a tak jsi je musel hledat. Ale cesta je teď; a vždycky byla."

„A co mám tedy teď dělat? Kam odtud mám jít?"

„Co na tom záleží," vykřikl. „Jen blázen je šťastný, když se splní všechna jeho přání. Bojovník je šťastný, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Proto je štěstí nejvyšší disciplína - nad vším ostatním, co jsem tě naučil."

Když jsme zalézali večer do spacích pytlů, svítila mi Sokratova tvář v rudé záři ohně.

„Dane," řekl tiše, „tohle je poslední úkol, který ti dávám, a ten nepřestává trvat. Dělej vše s pocitem štěstí, buď šťastný jen tak, bez zvláštního důvodu. Pak dokážeš milovat a budeš moci dělat, co budeš chtít."

Začínal jsem být ospalý. Oči se mi klížily a řekl jsem tiše: „Ale některé věci a lidi může člověk jen stěží milovat a připadá mi nemožné, aby člověk byl neustále šťastný."

„Přesto právě toto znamená být bojovníkem, Dane. Neříkám ti, jak máš být šťastný, jen ti říkám, abys byl šťastný."

Po těchto slovech jsem usnul.

Dan Millman - Cesta pokojného bojovníka