Marcus Aurelius: Hovory k sobě

Ať se ti přihodí cokoliv, bylo ti to od věčnosti předurčeno, spleť příčin spředla už od věčnosti tvé bytí s touto příhodou.

Nic nečiň nazdařbůh a neúčelně. Svou činností nesměřuj k žádnému jinému cíli než k obecnému prospěchu.

Dobře činit a sklízet hanu – toť úděl královský.

S událostmi, s nimiž tě osud spojil, se hleď srovnat a lidi, s nimiž tě osud spojil, miluj, ale opravdově.

Někdo mi v něčem ubližuje? Jeho věc, má své vlastní smýšlení, svůj způsob jednání. Ale já zas mám smýšlení, jaké podle vůle vesmírné přírody teď mám mít a činím to, co v této chvíli mám činit podle vůle své přirozenosti.

Nejlepší způsob odplaty je neodplácet špatné špatným.

V jediném hledej potěšení a uklidnění: v tom, že kráčíš od jednoho činu obecně prospěšného k druhému se stálou myšlenkou na Boha.

Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.

Sám zpříma, nikoliv zpřimován.

Netápej bez cíle, nýbrž při každém snažení osvědčuj spravedlnost a při každé představě si zachovávej bezpečný soud.

Jak skromný dílek bezmezného času je každému z nás přidělen. Okamžik a zmizí ve věčnosti. A jak skromný díl vesmírné pralátky. Jak skrovný díl vesmírné duše. Na jakém kousíčku zemského celku se to plazíš? Toto všechno měj na paměti a nic nepokládej za důležité leč jediné: jednat jak tě k tomu vede tvá přirozenost a přijímat cokoli ti přináší vesmírná příroda.