Básničky vážné

Žebřík z Bét-elu

Ten žebřík spojuje
nebe a zemi.
Hůře už nebude.

Kdo po něm putuje
s anděli všemi,
pohne svým osudem.

A v místě Lúz
kdo do setmění
svůj kámen vloží,

zbaví ho hrůz
a navždy změní
v příbytek Boží.

Zrak duše

nalevo vzpomínky
napravo beznaděj
jen duše má tu moc
hledět
na obě strany
najednou
a
trpět

Odpočet světla

Čtyřicet je zkušenost.
Dvanáct je rozmanitost.
Osm je dokonalost.
Sedm je plnost.
Pět je moc.
Čtyři je tvoření.
Tři jsou projevy jedné věci.
Dva je zápas.

Jedna...
Jedna, milý Jane...
čeká na konci cesty.

Uskutečňování

Překvapeně procházím
bardy mého života
a uskutečňuji
věci čekající.

Protože netvoření
je nejvyšší bolestí
našich duší.

Světelný most

Den vydechl
poslední paprsky světla
zcuchané v korunách
daroval noci

Jen skrze ně
přichází do snů opuštěných
jak po visutých mostech
naděje

Meditace před svítáním

Pryč jsou ta dusna léta
pryč je náš nepokoj
pryč je vší bolest světa.
Zůstal jen dech.

Ustrnul časostroj.
A listí na stromech
začne se brzy krásnět.

Jen když se rodí den,
pro jeho vůni ranní
smíme si přivonět.

Pak až do večera
všemi jsme usmívaní.

Na mostě

Za sochou Jana z Nepomuka
co pomoc nuzným neodmítá
člun v mlžném oparu tě vítá
a z něj se natahuje ruka.

A jsi-li ztracen v tomto světě,
připrav si minci.

Převeze tě.

Cestou do Cháranu

Všechno se mění, všechno pomíjí
zabitý zabitého
zabíjí.

Všechno je stejné, každá věc je prvá
života žití jen
trvá.

A mezi zemí změn
a nebes klidem
andělé dřív i dnes
scházejí (k) lidem.

Kamkoliv

Plachtoví myšlenek
Utkaná z vláken dnů
Svým klidným dechem
Měkounce nadouváš

Tvá mysl vyplouvá
Do krajin snů co léčí

Mapy, ty spal
Moře ví

Vánoční

Řekni pět slov,
která se hodí
pro tento čas.

Pět slov co v nás
všech kterým škodí
zbudují krov.

A těmi slovy
opatruj nám
pod nebem svět.

Řekni je hned
ať i já mám
Tvůj mír v podkroví.

Za Prahou bolesti

Z dálky je všechno jako dřív
jen se tak neusmíváš
v hlavě máš Augiášův chlív
a po celý den zíváš
na pozdrav letmé pokynutí
otázky vracíš suše
nic k úsměvu tě nedonutí.
A diagnoza?

Tříštivá zlomenina duše.

Smutno

Je mi tak smutno,
tak k smrti smutno je mi
proč lidem nutno
nahým jít závějemi.

Je mi tak smutno,
tak smutno je mi k smrti
proč je nám nutno
jít po řezavé drti.

Tak smutno je mi,
ach k smrti je mi smutno
proč skutky všemi
ublížit druhým nutno.

Co ještě zbylo
v nás trochu člověčího
v hloubi se skrylo
přikryto světa tíhou.

Snad až ta krůpěj
v hlubině zasyčí
starý čas skončí
a nový vyklíčí.

Modlitby

Píšeme je na kameny
necháváme je větru
posíláme je po vodě
a vkládáme do spár zdí.

A netušíme,
že my jsme ti první,
co nám je mohou
splnit.

Brahma ~ Višnu ~ Šiva

Universum
silami
neplýtvá

~

Všechno
je
natřikrát

~

Poprvé
zas
naposled

Báseň z meziduší

Co v bdělém stavu jeden nevytuší,
to ve spánku je víc než patrné,
že totiž ono mělké meziduší
co přes den mává z loďky chatrné,

změní se v noci v pevný prám,
jenž každou duši prostou jasu
převeze navzdor obavám
podél meandrů řeky času

do končin, které nelze minout
a kde se řeka rozprostírá,
přestávajíc už sama plynout,
do oceánu všehomíra.

Tam duše splynou s oceánem
a až si splní všechna svoje přání,
záříce vrátí se tím prámem
po řece času zpátky do svítání.