R.Byrne: Není chvíle, kdy bychom neexistovali

Lidská bytost si nedokáže představit, že by neexistovala. Umíme si představit, že naše tělo nebude naživu, ale neumíme si představit, že prostě neexistujeme. Proč tomu tak je? Myslíte, že je to nějaký omyl přírody? Kdepak. Nemůžete si představit, že byste neexistovali, protože je pro vás nemožné, abyste neexistovali! Kdybyste si to dokázali představit, mohli byste to stvořit, ale vy tohle stvořit nikdy nemůžete! Existovali jste odjakživa a existovat budete, protože jste součástí stvoření.

„Nebyla chvíle, kdy bychom ty a já a králové shromáždění neexistovali, nebude
chvíle, kdy existovat přestaneme. Tentýž člověk obývá tělo od dětství přes mládí a stáři a ve chvíli smrti získává tělo nové. Moudrý člověk se těmito změnami nedá pomýlit."

Bhagavadgíta ( 5. století př.n.l.) - starodávný hindský text

Co se tedy stane, když člověk zemře? Tělo nepřejde do neexistence, protože nic takového není. Zapojí samo sebe do prvků. Ani bytost, která sídlí uvnitř vás - to pravé já - nepřejde do stavu neexistence. Samo slovo „bytost" říká, co jste. Je od slovesa „být". Jste věčná bytost žijící dočasně v lidském těle. Kdybyste přestali existovat, ve vesmíru by najednou vzniklo prázdno a celý vesmír by se do toho prázdna zhroutil.

Jediný důvod, proč nevidíte další bytí, když opustilo své tělo, je v tom, že nemůžete vidět frekvenci lásky. Nemůžete vidět ani frekvenci ultrafialového záření, a frekvence lásky, na níž tyto bytosti jsou, je nejvyšší frekvencí stvoření. Ani to nejlepší vědecké zařízení na světě se k zachycení frekvence lásky nedokáže přiblížit. Ale pamatujte, že lásku můžete cítit, proto někdo, koho už nemůžete vidět, ve vás může vyvolávat pocit na frekvenci lásky. Nemůžete ho cítit, když si zoufáte a truchlíte, protože tak se svou frekvencí té jeho nepřibližujete. Ale když jste na nejvyšších frekvencích lásky a vděčnosti, vycítíte je. Nikdy se od vás nevzdalují moc daleko a nejste od nich nikdy odloučeni. Vždy jste silou lásky spojeni se vším v životě.