Vůle a osud 2
16.07.2014 10:33
Zase mě dostihlo to věčné dilema osudu a svobodné vůle... Asi není člověk, který by se nad tím v čase svých těžkostí nepozastavil. Vidíme vzestupy i pády nás i ostatních a snažíme se to pochopit. Co je to za sílu, která určuje, nakolik jsme vnitřně svobodni a nakolik je pro nás zasazení do celkového plánu zavazující.
"Život plyne jak voda, a smrt je jako moře." ( V+W )
Máme svobodu plavat od jednoho břehu k druhému a po nebo proti proudu. Každý. To je naše svobodná vůle.
Pak je tu proud. To je osud, který nás svojí vytrvalostí nakonec stejně dovede, kam je třeba.
A nakonec je tu říční koryto, se svým dnem, břehy, meandry a porosty. To je naše karma. Ta určuje, jaké překážky na cestě budeme překonávat.
Řeka každého z nás vypadá jinak.
Někdo je celý život v úzkém a rychlém korytě, plném peřejí a balvanů, co ho občas potlučou, větví co rozdírají kůži. V korytě, kde se snaží pohybovat, ale proud je silnější. A tak na své životní cestě často jen sbírá šrámy a modřiny.
Jiný si pobývá v širokém rameni s písčitými plážemi a huláká na ostatní: "Podívejte, můžu si plavat kam chci, zoufalci, proč vy ne? Snažte se trochu!"
Další ze všech sil objímá naplavenou kládu a nalhává si, že může navzdory proudu spočívat na místě, dokud se naplaveniny neuvolní a proud vše znovu neuchopí.
Lidi se potkávají, ale jeden řeku druhého nevidí. Vidíme jen naše plynutí. Někdo zoufale tempuje proti proudu a přesto couvá. Někdo skotačí na místě. Jiný s minimem úsilí fičí převelikou rychlostí kam chce.
Životní zkušenost každého z nás je jedinečná. Ale nakonec nás všechny donesou naše proudy do moře bytí, kde spočineme s ostatními.
Tam pochopíme, že svobodné konání i osudové zvraty jsou jen dva projevy jedné síly, která se na čas rozdělila.
